umělecké prohlášení

O volném umění  

 

V člověku se zážitky ukládají od narození. Kam a jak, a co z toho nakonec (z)bude, nevím. Má tvorba reflektuje to, co je uloženo někde v hloubi duše. Nedělám rozhodně jen to, co vidím kolem sebe. Nedokáži pracovat bez niterných impulzů a silné potřeby tvořit. Vždy vycházím z vnitřního hnutí, ale paradoxně nikdy zcela přesně nevím, co vznikne, a ani co všechno tomu předcházelo. Podivuji se lidem, kteří mluví o své tvorbě s domnělou přesností a velkými slovy popíší, co přesně vytvořili. Možná, že se právě tím dostávají do situací, kdy verbálně manipulují sami sebou nebo následně i s diváckou fantazií.

Přesto mne inspirují myšlenky či filozofie druhých, protože pestrost životních osudů a postojů je nesmírně poučná.

 

Je pro mne zároveň velmi podstatné, abych si dílo vytvářel sám, pokud mi to technologie dovolí. Musím být přímo u jeho vzniku, jednoduše řečeno musím je brousit, lepit, praskat, pískovat, foukat na huti atp. Všechny tyto procesy vznikání potřebuji na vlastní kůži zažít a tělesně pocítit. Nejen fyzično ale také rozpracovanost a postupné dokončování jsou rozcestníky dalších otázek a inspirací pro novou tvorbu.

 

Jsem rád, že mohu nalézat vlastní způsob vyjádření. Jde o cestu poznání. Ty nejhlubší vědomosti však stejně nemám, ale mohu je skrze umění poznávat a tušit. Rozebírám nebo rozkládám tvar, abych zpochybnil domnělé a již ustanovené hodnoty, které automaticky přijímáme s domnělou jistotou a s jistým sebeuspokojením. Neustále si kladu otázky a zpochybňuji trvalé hodnoty, abych nalezl vlastní cesty k těmto hodnotám – to je můj neustálý tvůrčí proces.

 

 

O PŘIROZENÉM SVĚTLE

Upřednostňuji přirozené světlo před umělým osvětlením a jinými uměle vytvořenými vizuálními efekty. Přírodní světelné paprsky dotvářejí onu výjimečnost okamžiku setkání diváka s uměleckým výtvorem.  To znamená, že nezávislost díla na jakémkoliv dalším přidaném produktu nebo integrovaném efektu pro mne představuje velmi důležitý moment. Domnívám se, že umělecké dílo závislé na elektrickém proudu má jepičí život. Ono skutečně dokonalé provedení (anebo jakýkoli nadčasový okamžik) může existovat jen na základě vlastní, přirozené energie. A to bez jakékoliv závislosti na vnějších zdrojích, kterými jsou elektrická energie a další multimediální nebo jiné optické prezentace. Krása přirozeného světla obtékající dílo nebo jeho ponoření do šerosvitu, ale nakonec i proměny intenzity denního světla ukáží onu výslednou práci takovou, jaká opravdu je. Světlo odhalí její autentické vlastnosti. Jen takováto práce může přežít veškeré módní umělecké trendy, a přitom naprosto neztratí na síle. Čas a světlo nezávisle prověří její kvality. Baterie se stejně nakonec vybijí, světlo v místnosti zhasneme a zůstane jen přirozené světlo, šerosvit nebo tma. Právě tady a v tomto prostředí bude existovat to umělecké dílo, na které v úžasu hledíme, kdy cítíme svou vzájemnost/sounáležitost, pravzory, prapůvod, existenci, autentičnost…

Uvědomuji si, že toto mé myšlení žije na opačném pólu současné multimediální civilizace, která chce neustále zažívat zábavné situace a používá k tomu různé audiovizuální technologie… Přesto tento přirozený vývoj společnosti a naši závislost na výdobytcích digitálních technologií respektuji.